Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Ballady a romance, 7. vyd. - str. 7

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Balady a romance. 7. vyd. V Praze : F. Topič, 1921. (Sbírka souvislé četby školní ; 3)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

7

jeho .úsečnému, plnému plastickému výrazu,. který stup. ňoval ještě hutnou jadrnost mluvy lidové. Balladistou z Erbenovy školy prokázal se Neruda hned v •• Knize veršů výpravných" velké své třídílné sbírky z r. 1867. Není tu ovšem zcela ještě věren českému svému učiteli, nýbrž pokouši se také o epiku v slohu tehdejšího největšího básníka francouzského, Victora Huga, a podává ve volném výběru látek i myšlenek výpravné úryvky z cizich dějin i pověstí, aniž v nich dochází zvláštního svérázu. Naopak, nejlepši ballady z uKnih veršů", na př. "Mrtvá nevěsta", " Matka ", "O třech kolech", prozrazují každým veršem Erbenova následovnika. Neutají se však podstatný rozdíl: Erben byl bá. sníkem doby romantické, Neruda jest synem střízlivého, realistického věku. Látky souvisící s lidovým bájeslovim' jsou vzácností u Nerudy; tajemné, nadpřirozené vztahy nahraženy jsou většinou motivy čistě lidskými; příroda málokde zasahá do osudu lidského, a městský básník nevěnuje jí valné pozornosti; na venkov a jeho lid neline se záhadná záře báchorková, nýbrž jasné světlo denní. Tyto rysy, které ovšem v několika bal· ladách musily ustoupiti starši vžilé tradici, jsou ještě stupňovány ve zvláštní skupině výpravných skladeb, jimiž se dostal Neruda nad Erbena, v t. zv. balladách sociál nich, jako "Slaměný vínek", "Skočme, hochu" , " Před fortnou Milosrdných" a "Poslední ballada z roku dva tisíce a ještě několik". V nich užívá Neruda úsečné a lidové rázovité formy erbenovské ballady s její výraznou psychologií, s jeji ostrou charakteristikou, s jejím až dramatickým dialogem k tomu, aby nakreslil prudce jímavý obraz ze společnosti bídy: sociální sku·

[na začátek stránky]