Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Ballady a romance, 7. vyd. - str. 51

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Balady a romance. 7. vyd. V Praze : F. Topič, 1921. (Sbírka souvislé četby školní ; 3)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

Ballada o polce.

Dle vzdáleného ~otlvu.

Na návsi je převeselo! Polka sedí v zlatých saních. před nimi dva vraní koně. plno pestrých pentlí na nich. nad nimi jak v mladém jaře tisíc písní vzduchem jásá. kolem nich se tísní, víří. skáče, plesá veská chasa.

Polka sedí v zlatých saních. chce až k vzdálenému

městu

•. Nu že, l~ď už, milá polko. šťastnou cestu. šťastnou cestu! Ti se bUCloU v pyšném městě. co to přišlo ze vsi, dívat. budou nožičkami šoupat, boky vzpírat, bujně zpívat I"

Polka jede - polka jede.

tHasně bičem svoiím práskla - je to cesta. je to jízda! Pod saněmi sníh si zpívá, po stromích kdos písně hvízdá. kámen radostí se válí, ba i tam ta hora šedá

bok si skalnou pěstí vzpírá. podle taktu hlavu zvedá. A ta polka - je to holka! je-li pak kde druhá v světě. v očích hvězdičky jí hoří, po tvářích jí růže květe. veselostí v mladém těle každá žilka jinou hraje,

věčně je jí do zpívání. do skoku a do mumraje.

Polka jede - polka jede.

[na začátek stránky]