Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Ballady a romance, 7. vyd. - str. 5

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Balady a romance. 7. vyd. V Praze : F. Topič, 1921. (Sbírka souvislé četby školní ; 3)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

s

období naší poesie, kdy za mistra balladického slohu byl považován Sebestián Hněvkovský, převládal pří tvoření ballad Gleimův, ze Španělska a Francie vypůjčeny názor a sloh: skladatel ballady v naivním, ano jarmarečním způsobě stůjž rozumem svým povznešeně. ano posměšně nade všemi ukrutnostmi. hrůzami a příšerami přeplněného děje baIlady a parodistickým svým podáním bav posluchače neb čtenáře vzdělané. ale vyváděj posluchače neb čtenáře prosté z pověry a ze strachu.

V Německu již Biirger, který z prvu pěstoval též parodistickou a komickou balladu, uveden byl jmenovitě poznáním lidové výpravné poesie skotské na novou dráhu: nalezl v baIladě vzácný útvar slučujíci těsně náladovou lyriku. stručnou epičnost i dramatický vzruch a zachycující v působivé přírodní malbě ta· jemné a podvědomé vztahy člověkovy k osudu a k ne· známým silám. Co mohutně. ale jednostranně nadaný Biirger spíše vytušil, to doložil velký znalec a milovník lidového básnictvi Herder studiem výpravné poesie u všech národů a ozřejmil hojnými příklady: od něho až po dobu romantickou stává se baIlada s rolllancí zhuštěným projevem duševniho a mravního života lidu, jenž těsně spiat s oživenou přírodou. v příbězích tragických bojuje s temnými daemony i se záhadnými mocnostmi o vnitřní, mravní svobodu. Herder byl kritik, sběratel, vykladatel; zásady jeho proměnili v básnický čin oba klassikové výmarští. Goethe a Schiller, kteří sesílili mravní a filosofické í symbolické jádro baIlady. a pak romantikové, jmenovitě UMand, jimž náleží zásluha o látkové rozšíření oblasti ballad i romancí, hlavně o středověk.

[na začátek stránky]