Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Ballady a romance, 7. vyd. - str. 4

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Balady a romance. 7. vyd. V Praze : F. Topič, 1921. (Sbírka souvislé četby školní ; 3)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

4

Z Nerudových šesti veršových knih přimykaji se "Ballady aromance(' nejtěsněji k básnické tradici české a tím nejpřesněji naplňují kritický požadavek pozdějJích let Nerudových, aby národní básník byl pokračovatelem a dovršovateIem svých předchůdců, kteří z bohatství národního ducha tvořílí· slohem národním. I položil si Neruda v "Balladách a romancích" pod. statně jiný úkol než v předchozí básnické sbírce, v "Písních kosmických'( (1878). Závodě ve výmluvných hymnách, ódách a meditacích o vesmíru se světoobčanskou myšlenkou a s rhetorickým . slohem mladého tehdy Jaroslava VrchlickéPo, Neruda uchýlil eo nejdále od starší básnické tradice české; nyní však zcela určitě a vědomě řadí se k českým básníkům, kteří prosté a přece těžké umění balIadistické přivedli k dokonalosti a zároveň naplnili pravým duchem národním.

BaIIada i romance - ani u nás nečinili přední pě. stitelé epických těch druhů přísného rozdílu mezi obě. ma - těšily se v naší novočeské literatuře od samých prvopočátků nemenší oblibě než v sousedním písem. nictví německém, odkud voleny vzory, slohové pokyny, ba i předlohy a látky. Dokud sledo'lAli čeští spisova. telé činností svou jako hlavní účel získati literaturou lid pro jazyk a národnost, hodil se jim k tomu znamenitě prostonárodní ráz ballady: později, když v romantickém duchu toužilo se i naše písemnictví obro. diti lidovou písní, pověstí, naivni věrou, uvítalo v bal· ladě onen básnícký druh, který nejvydatněji· čerpá z těchto zdrojů, a naši vůdčí spisovatelé Jungmann, Ša/aHk, éelakovský,Erben zabývali se se zálibou i láskou balIa.dami i romancemi. V prvním předjungmannovském

[na začátek stránky]