Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Balady a romance, 10. vyd. - str. 7

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Balady a romance. 10. vyd. V Praze : F. Topič, 1934. (Sbírka souvislé četby školní ; 3)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

kovský, převládal při tvoření balad Gleimův, ze Špa. nělska a Francie vypůjčený názor a sloh: skladatel balady v naivním, ano jarmarečním způsobě stůjž rozumem svým povznešeně, ano posměšně nade všemi ukrutnostmi, hrůzami a příšerami přeplněného děje balady a parodistickým svým podáním bav posluchače neb čtenáře vzdělané, ale vyváděj posluchače neb čtenáře prosté z pověry a ze strachu.

V Německu již Biirger, který zprvu pěstoval též parodistickou a komickou baladu, uveden byl jmenovitě poznáním lidové výpravné poesie skotské na novou dráhu; nalezl v baladě vzácný útvar slučující těsně náladovou lyriku, stručnou epičnost i dramatický vzruch a zachycující v působivé přírodní malbě tajemné a podvědomé vztahy člověkovy k osudu a k neznámým silám. Co mohutně, ale jednostranně nadaný Biirger spíše vytušil, to doložil velký znalec a milovník lidového básnictví Herder studiem výpravné poesie u všech národů a ozřejmil hojnými příklady: od něho až po dobu romantickou stává se balada s romancí zhuštěným projevem duševního a mravního života lidu, jenž těsně spiat s oživenou přírodou, v příbězích tragických bojuje s temnými démony i se záhadnými mocnostmi o vnitřní, mravní svobodu. Herder byl kritik, sběratel, vykladatel; zásady jeho proměnili v básnický čin oba klasikové výmarští, Goethe a Schiller, kteří zesílili mravní a filosofické i symbolické jádro balady, a pak romantikové, jmenovitě Uhland, jimž náleží zásluha o látkové rozšíření oblasti balad i romancí, hlavně o středověk.

Překlady Jungmannovými a Markovými i teoretickými zásadami Jungmannovými zdomácnělo též u nás modernější romantičtější a básIŮčtější pojetí balady; ve veršovaných pokusech mladého Safaříka, v několika skvělých číslech Čelakovského, hlavně v "Tomanu a lesní panně", v smělých nábězích Kalí 7

[na začátek stránky]