Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Balady a romance, 10. vyd. - str. 6

[na přehled] [na text]

NERUDA, Jan. Balady a romance. 10. vyd. V Praze : F. Topič, 1934. (Sbírka souvislé četby školní ; 3)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

tavou lyrikou, podal hned v prvním svazku "Poetických besed" krásný příklad poesie výpravné: zahájilf sbírku "Baladami a romancemi".

Z Nerudových šesti veršových knih přimykají se "Balady a romance" nejtěsněji k básnické tradici české a tím nejpřesněji naplňují kritický požadavek pozdějších let Nerudových, aby národní básník byl pokračovatelem a dovršovatelem svých předchůdců, kteří z bohatství národního ducha tvořili slohem národním. I položil si Neruda v "Baladách a romancích" podstatně jiný úkol než v předchozí básnické sbírce, v "Písních kosmických" (1878). Závodě ve výmluvných hymnách, ódách a meditacích o vesmíru se světoobčanskou myšlenkou a s rhetorickým slohem mladého tehdy Jaroslava Vrchlického, Neruda uchýlil co nejdále od starší básnické tradice české; nyní však zcela určitě a vědomě řadí se k českým básníkům, kteří prosté a přece těžké umění baladistické přivedli k dokonalosti a zároveň naplnili pravým duchem národním.

Balada i romance - ani u nás nečinili přední pěstitelé epických těch druhů přísného rozdílu mezi oběma - těšily se v naší novočeské literatuře od samých prvopočátků nemenší oblibě než v sousedním písemnictví německém, odkud voleny vzory, slohové pokyny, ba i předlohy a látky. Dokud sledovali čeští spisovatelé činností svou ja~o hlavní účel získati literaturou lid pro jazyk a národnost, hodil se jim' k tomu znamenitě prostonárodní ráz balady; později, když v romantickém duchu toužilo se i naše písemnictví obroditi lidovou písní, pověstí, naivní věrou, uvítalo v baladě onen básnický druh, který nejvydatněji čerpá z těchto zdrojů, a naši vůdčí spisovatelé Jungmann, Safařík, Čelakovský, Erben zabývali se se zálibou i láskou baladami i romancemi. V prvním předjungmannovském období naší poesie, kdy za mistra baladického slohu byl považován Sebestián Hněv-

[na začátek stránky]