Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Balada o mrtvém ševci a mladé tanečnici - str. 20

[na přehled] [na text]

LEGER, Karel. Balada o mrtvém ševci a mladé tanečnici. Kolín : Josef Zach, 1934. 20 s

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

20

dovedl dodati nejen osobní výraz, ale i kus tragického osudu a i tragické viny, přesahující daleko nahodilý hřích Amálčin. Růžička, kterou dívčina utrhla na Dratvičkově hrobě a jež se na jejích mladistvých plných ňadrech zaskvěla jako rajský květ, byla pro nebožtíka kvítkem pekelným. Vyrostla z jeho srdce a napila se z jeho krve, trestem za to, že mrzutý panic se vždy odvracel od života a pohrdal dary lásky: proto mu odepřen věčný klid, proto ssaje růžový keř vyčítavě sílu z žil umrlcových . .Jako osudový amulet položil se růžový květ mezi dva protichůdce, mezi dívku nenasytnou života a umrlce nevrle přeslechnuvšího života hlas, mezi tanečnici, povolující ochotně každé touze své zdravé a mladé bytosti, a vychladlého starce, zžíraného přes hrob marnou a neukojitelnou touhou, mezi mladou horkou ženu, která má celý osud před sebou, a kostlivce vysušeného krutou lítostí nad tím, že lidského osudu v ničem nenaplnil. Tancem o růži, k němuž dochází na hřbitově v noci mezi partnery tak nerovnými a do něhož se Amálka slepě a dychtivě vrhá, nevyrovnává se ani tak malá vina dívčina na mrtvém,jako těžká vina Dratvičkova na životěproto z reje vstává dívka rozjařena a zdráva, kdežto ze starého nevlídného mládence nezůstává po tanci než hromádka kostí pod zeleným kabátem a uvadlým kvítkem růžovým.

Lidové pojetí obvykle přísné a neúprosné bylo by jistě stanulo na straně Dratvičkově proti Amálce a promíjejíc umrlci vinu na životě, bylo by káralo a trestalo mladou krásku za vinu na nebožtíku. Ne tak básník: chápe a miluje život příliš, aby neoslavoval každý jeho živelný projev a aby nezavrhoval co nejrozhodněji ty, kdož se na životě prohřešili. I nestačilo Legrovi, aby ubohého Dratvičku nakreslil životně s pozadím tragickým, nýbrž vyřkl nad ním svou baladou soud, nerudovský to soud nad tím "kdo hlucho kvetl, bez ovoce přejde, kdo bez vzkříšení pod tu hroudu sejde ... " Chvalořečí vítězného vitalismu, nesoucího se přes hrob a trestajícího své rouhače, se stává "Balada o mrtvém ševci a mladé tanečnici" zcela v duchu

[na začátek stránky]