Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Balada o mrtvém ševci a mladé tanečnici - str. 19

[na přehled] [na text]

LEGER, Karel. Balada o mrtvém ševci a mladé tanečnici. Kolín : Josef Zach, 1934. 20 s

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

chaná není ani zvláště závažná ani zvláště individuální, a tančí-li Amálka v noci na hřbitově za trest, ale zároveřl také k prodloužení vlastní rozkoše, jest Jí opravdu lhostejno s kým, ba, dokonce požitek z pokračování v tanečním víru převyšuje u ní hrůzu z příšerného partnera, klapajícího do taktu suchými lokty i hnáty.

Již z tohoto hlavního dějového obrysu jest patrno, kterého mistra si Karel Leger zvolil na své baladické cestě: z velké domácí tradice si vybral nikoliv Erbena, nýbrž Nerudu. Přísný etický rys Erbenův jest mu docela cizí. Amálčina vina jest tak skromničká, že se ve smírném osvětlení posvícenského veselí ani vinou nezdá, a trest, který následuje, nahání sice mladistvé hříšnici hrůzu, ale zároveň přináší jí okouzlení. Tato ohnivá černooká krasavice žhoucích tváří a dmoucích ňader, žádostivá a marnivá, není ani příliš horlivou křesťankou ani asketkou kárného svědomí, jako baladické hrdinky Erbenovy. Jest z rodu nerudovských tanečnic, které hudbě a reji propadají jako osudu, nacházejíce tu smysl svého mladistvého hytí a zapomínajíce pro tuto rozkoš na všecek zákon a mrav: vzpomeňme jen na Nerudovu baladu prózou z "Povídek malostranských", "U tří lilií" - táž intonace taneční rozkoše a hrůzy zároveň! Legrova balada neroste po erbenovsku z konfliktů mravních a na potvrzení etických zákonů, vepsaných křesťanstvím do srdcí, nýbrž vyvíjí se po nerudovsku z náruživostí lidských, vzpÍl'ajících se ve vášnivém sebepřecenění běžnému řádu; připomeňme si dráhu, jež v baladistice Nerudově vede od "Jeníka" z "Knih veršů" až po "Baladu zimní"!

Když se Amálka tanečnice vrací z muziky po půlnoci mimo hřbitov, kývá na ni se zbořené zídky skrčený nebožtík, jehož rysů a podoby nejdříve nerozeznává, a patrně i básníkovi mistr Dratvička byl zprvu jen schématickou postavou beztvárnou a nevýraznou, pouhým nositelem děsivé odplaty za lehkomyslnou vinu. Ale právě tu ukázal Karel Leger své baladistické a zároveň psychologické umění, že tomuto lhostejnému umrlci

19

[na začátek stránky]