Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Balada o mrtvém ševci a mladé tanečnici - str. 17

[na přehled] [na text]

LEGER, Karel. Balada o mrtvém ševci a mladé tanečnici. Kolín : Josef Zach, 1934. 20 s

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

DOSLOV

Místo Karla Leera ve vývoji českého haladistického uměni po Nerudovi i Vrchlickém a před Sovou zbývá teprve vyšetřiti, ale, až se to stane, vysvitne i v tomto úseku, kde doposud význam jadrného kolínského básníka nebyl vůbec shledáván, význačná osobitost jiskrného realisty, celkem ještě nedoceněného. Pravděpodobně bude pak vervní autor veršovaných fantastických povídek z prahu nového století postaven nikoliv rovnocenně po bok epiko vi osmdesátých let, který za Nerudovy patronance a v marném zápasu o českého Oněgina básnil své trochu melancholické, trochu ironické příběhy všedního života, nýbrž spíše vysoko nad něj. Marně na to čekal Karel Leger, v nejlepších svých tvůrčích letech kritikou vůbec opomíjený, stejně marně jako se ohlédal, kdo ocení vypravěčské brio jeho životem kypivých románů a povídek, psaných vyspělým perem umělce-realisty. Majíť pozdní epické kusy Legrovy vedle trvalých znaků vší jeho produkce, vedle spolehlivé prožitosti a ostrého pozorovatelského daru, navíc ještě jeden základní rys, vlastní jen baladikům z boží milosti. Jest to pronikavý pohled do záhady života, která se otvírá hlubokou tůní pod klidnou hladinou skutečnosti a vábí k sobě slibem dobrodružství, poselstvím záhrobí, vnadou smrti; zde realista bystrých smyslů a střízlivého rozumu vstupuje do okruhu irraciálna, aby z něho těžil básnicky. Nepotřebuje ani tradičního baladického aparátu, ani složité demonologie, nýbrž odhaluje možnosti styku s nadpřirozeným světem na samém pomezí všední skutečnosti, v hranicích domova, v klidném Polabí pod svou milou středočeskou oblohou, leda zakrytou mohutnými perutmi noci. Leckdy i s mírnou ironií konstatuje na konec, že stíny, které hmotně zhoustly ve chvíli děsivé inspirace a v zápětí se propadly do nicoty, byly leda jen přeludem

[na začátek stránky]