Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Almanach na rok 1914 - str. 31

[na přehled] [na text]

Almanach na rok 1914. V Praze : nákladem tiskového družstva "Přehled", 1913. 80 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

houpávají zvony v zamračeném městě mého domova, aby zpívaly divně sladkou řečí mé máteře kající litanie marnotratného syna. A snad teď již padá sychravý, bo ..lestný sníh na smutné vrchy, jež obkličují mou vlast.

PE TRA RC A: Proč jste, Imperatore, zaklel velikost svého ducha do tak úzké kobky marného a přísného příslušenství? Při ..slušenstvi, jež nemůže býti než tíhou a kletbou vám, který náležíte jihu, Italii či Avignonu, jenž byste mohl býti Augustem nad Tiberem a nad Arnem, nad řekami zpívajícími k vám mluvou důvěrnou?

KAREL IV.: Zdá se mně - rozuměl-li jsem dobře vaší řeči 8 že myšlenka domova znamenala mně cosi podobného jako vám pohanský váš básník. Leč povězte konečně, jak Vergil mohl vás tak zachrániti a osvoboditi?

PE TRA R C A: Bojím se, Imperatore, že slova má nebudou vlidnou zábavou pro chmury večera listopadového. Jest chladno, jest temno, a jak zoufaje kvílí studna v nádvoří. Za chvíli pobídnou již nás vzdálené hvězdy ke spánku.

K ARE L IV.: Mám vám přimlouvati snad tak naléhavě, jako vášnivá a hříšná královna africká přimlouvala Aeneovi u Vergilia? Poslouchám.

PE TRA RC A: Moje věty však budou zas jen pýchou smutku.

Stál jsem osaměle a opuštěně ve světě. Neměl jsem než svůj žal a svou trpkost. Má milenka, kterou zatím má vznešená touha proměnila v plachý sen, zemřela. Mé zátiší se mi zhnusilo. Vlažná a mírná Francie najednou se mi zdála nehostinnou. Všecky vody, k nimž jsem se nakláněl, byly jen zrcadly mé bídy, a neminul den, abych jich neproklínal. Všecky větry, kterým jsem odevzdal svůj smutek, uchvacovaly mé myšlenky do studeného víru zoufalství kdesi u paty mrazivého knížete peket a chvílemi

31

[na začátek stránky]