Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Album Karla Hynka Máchy - str. 9

[na přehled] [na text]

Album Karla Hynka Máchy : k stému výročí básníkova úmrtí a 1. vydání "Máje". V Praze : nákladem a tiskem knihtiskárny Prometheus, [1936] [10] s., 52 obr. na [24] s. příl.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

manU)l názornou konkrétností: "Večer na Bezdězu" sytým živlem krajinářským, "Marinka", romantický to příběh blouznivé proletářské Mignon z pražského společenského smetiště, ostrým realismem pozorovatelským.

V době, kdy se Máchův protinožec Pal~cký zabíral do svého monumentálního díla životního, osvěcujícího "svou pochodní tajné kobky" minulosti národní a současně volal po českém Walteru Scottovi, soustředil se Mácha k tvorbě historických románů záměrů neobyčejně smělých. Byl sotva dvacetiletý, když zosnoval plán celého cyklu historických románů z XV. stol. od srážky Václava IV. s panstvem až po obléhání Prahy Korybutem; celek měl podle postavy, vracející se ve všech dílech, slouti "Kat", jeho části pak podle čelných hradů středočeských, "Valdek", "Křivoklát", "Vyšehrad" a "Karlův Týn". Avšak práce nepostupovala soustavně podle původní osnovy, která se dějově i psychologicky měnila; r. 1834 byl hotova vyšel jako uzavřená skladba "Křivoklát", kdežto z ostatních částí se nám dochovaly pouze zlomky a dosti nejasné náčrty. Ačkoliv Mácha horlivě studoval kroniky, starožitnosti a zvláště starobylý jazyk, běželo mu v díle o něco jiného, než o postižení myšlenkových proudů líčeného věku, z nichž husitská reformace mu zůstávala úplně cizí. Hloubavý jeho duch shledával osudovou tragiku v psychologickém rozporu protilehlých duševních typů, z nichž dvojice krále Václava IV a jeho kata ho poutala nejvíce; k ní se družila ještě záhadná postava Husova. Stejně vydatně se hlásil o účast malíř- krajinář sytého a barvitého štětce a náladového odstínění. Ten občas, zároveň s dušezpytným analytikem rozporů v povahách i v osudech, ovládá úplně Máchovy historické povídky, na př. "Valdice", vyvážené z dějů války třicetileté a "Klášter sázavský", s námětem ze stol. XII.

Ale i do těchto románových letopisů minulosti zaléhají u Máchy děsivé motivy tajemných vin, rodinných kleteb, vražedné žárlivosti, krvelačné pomsty; Mácha se tím vším osobně mučil, zvláště za neblahého vztahu k milence a matce svého dítěte, přebarvuje skutečnost dohady a živě tyto svou romantickou obrazností, napojenou z knih. Toto všecko propuká v jeho velké románové skladbě z r. 1835, jejíž otištění nedovolila censura, v "Cikánech", motivicky blízkých pozdějšímu "Máji"; snad právě práce o nich zabránila Máchovi dokončiti cyklus "Kat". K citově vášnivým prožitkům nejdůvěrnějším přibyly při tvorbě "Cikánů" velice silné dojmy krajinné, a to nejenom z oblíbeného hradu Kokořína a divokého skalnatého úvalu pod ním, ale i z pouti do Italie. Četba Byrona poskytla nejromanesknější motivy dějové, a také z polských romantiků jest vzato více než pouhá motta k jednotlivým kapitolám. Toto vše jest zpracováno v napínavý, až křiklavý děj, v němž se střídá dobrodružná tajemnost cikánská s elegií židovskou a s melancholií poutníka bez domova, bez cíle. Pomstychtiví žárlivci ničí kolem sebe nejen své nepřátele, ale i osoby sobě drahé a sami hynou neblahou vášní; oběti jejich zvůle buď také b.erou za své nebo odcházejí jako neuklidnění poutníci do světa, kt~rý jich pak neuspokojí; temný osud vládne neodvolatelně nad lidem. S dílem tak chmurným a beznadějným dovede smířiti jen jeho umělecké provedení, slabé v osnově dějové i ve stavbě povah, ale úchvatné v přírodní malbě, která se těsně připíná k osudu člověkově a při zvláštním spojení individuální krajinomalby s typickou romantickou

[na začátek stránky]