Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Album Karla Hynka Máchy - str. 7

[na přehled] [na text]

Album Karla Hynka Máchy : k stému výročí básníkova úmrtí a 1. vydání "Máje". V Praze : nákladem a tiskem knihtiskárny Prometheus, [1936] [10] s., 52 obr. na [24] s. příl.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

nách, v kavárnách, v sadech na promenádě, v redakcích, náležel sličný a v úboru hledaný i elegantní Mácha, mezi její nejpřednější zástupce. Od 18. roku byl znám mezi druhy jako básník, nejprve německý, pak český, jehož jedné prvotině se dostalo pochvaly samého Jungmanna; brzy se pokoušel také jako český divadelní ochotník a hrával horlivě, stýkaje se při tom někdy přátelsky, někdy řevnivě s Tylem, který ho počítal ke své družině literární, shromažďující se kolem "K větů". Jeho obzor básnický se šířil velmi rychle, jmenovitě když mu četba v překladech i originálech otevřela dvojí úchvatný svět. V době, kdy polské povstání přiblížilo národní i literární snahy Poláků české mládeži, zabral se do velké romantiky polské s Mickiewiczem v čele a podlehl jí v látkách i ve slohu. Nedlouho potom zaujal ho svou výmluvnou mocí anglický básník Lord Byron a vedle romantických motivů svých veršovaných povídek okouzlil ho především hrdým postojem osamělého jednotlivce, který, sám v sobě rozerván nevěrou v Boha i ve vesmír, neukojenou potřebou činu a pohrdáním drobným lidským štěstím, se staví proti společnosti; mnohým přátelům i odpůrcům se zdálo, že Mácha v anglickém vzoru úplně utone. Avšak osobitý český romantik, veden pudem sebezáchovy básnické, hledal rovnováhu nejenom ve studiu německých klasiků a časných i pozdních romantiků, nýbrž i domácí tradice, pro niž měl smysl nevšední.

Nebyl nikterak jen člověkem knihy, od níž se stále utíkal do osamělé přírody, ač jindy pěstoval kult přátelství až rozcitlivělý. Třiadvacetiletý poznal Krkonoše a odhalil hned jejich chmurnou krásu pro naše básnictví. V následujícím roce se vydal pěšky přes Tyroly do Benátek a Terstu, odkud se vracel přes Slovinsko a Vídeň domů: Alpy pověděly romantikovi více než vlašský kraj, ale i moře promluvilo sourodě k dávnému milovníku vod. N a svých turistických výpravách si se značnou obratností kreslil do náčrtníku hrady; o své cestě na jih si psal deník; vůbec svědčí deníkové zápisky, vedené s pravidelností, o sklonu k sebepozorování a o upřímnosti druhdy sebemučivé. Z nich jsme poučeni také o spíše krutém a tragickém než šťastném erotickém románu Máchově s bezvýznamnou řemeslnickou dcerkou pražskou Eleonorou (Lori) Šomkovou, kterou poznal jako divadelní ochotník r. 1834, a jež jak do života tak i inspiračně do díla Máchova přinesla vedle temného, smyslného ohně palčivá muka žárlivosti, propukající jak v" Cikánech", tak v "Máji". Když Lori očekávala od Máchy dítě, rozhodl se nemanželský otec, jenž k ní již ochladl, založiti s ní domácnost a přijal proto na podzim r. 1836 místo advokátního amanuense v Litoměřicích. V říjnu, se narodil Ludvíček, za nímž otec přispěchal dvakráte do Prahy pěšky, a v listopadu měla býti svatba s Lori. Ale zatím Mácha v Litoměřicích podlehl prudké cholerině a dne 5. listopadu 1836 zemřel, opuštěn, v nuzných poměrech. Smutný a osamělý byl i jeho pohřeb na litoměřický hřbitov, kam pak celé generace, družinou Nerudovou a Hálkovou počínajíc, putovaly jako k místu posvátnému.

Patnáct drobných lyrických básní Máchových, které vyšly za jeho života, nevymyká se celkem z běžného rámce básnění literární mládeže let třicátých, a střídají se v nich vzory domácí s vlivy německé romantiky, jíž se přidržoval i v hojných německých verších začátečnických. Jsou tu balady po

[na začátek stránky]