Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Album Karla Hynka Máchy - str. 6

[na přehled] [na text]

Album Karla Hynka Máchy : k stému výročí básníkova úmrtí a 1. vydání "Máje". V Praze : nákladem a tiskem knihtiskárny Prometheus, [1936] [10] s., 52 obr. na [24] s. příl.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

vypěti celý svůj lidský osud a celý svůj umělecký ohsah ve zkratce přímo geniální - umírá jako jinoch, ale s polihkem genia na čele.

Mácha nehyl z hásníků, které smrtelná choroha poznamenává k předčasnému konci a tím žene k překotné tvořivosti; náhodou podléhá smrtelné nákaze. Ale přece žije a tvoří, jakohy tušil, že má všeho namále a vyvíjí se tak rychle, že to až uvádí v úžas: nenasytně pije z pohárů lásky, filosofie i hásnictví; kvapně vystřídává řadu vzorů a uměleckých slohů; s horečnou nedočkavostí se pokouší v různých hásnických druzích a v každém zanechá, svítivou stopu tvořivého umělce. Začne mnohem více, než jest mu přáno dokončiti, ale i ve zlomcích, jež zůstavuje, se hýhe kvas hudoucnosti a nápověď dalšího vývoje. Nepůsohí však na následující generace jenom svými dokončenými díly a slihnými fragmenty, jenom velkým vzorem, k němuž se přimkne a pomocí jehož nalezne svou vlastní os?hnost, jenom tragikou svého romantického osudu, nýhrž i neméně odporem, jaký u současníků vzhudí jeho čelné dílo hásnické, pociťované jako počin přímo revoluční. Máchův "Máj", od vrstevníků příkře a s posměchem odmítnutý, stal se pro potomky nejprve symholem hásnické odvahy statečného revolucionáře a později znamením skutečné poesie vůhec - o jeho tvůrci, za života zneuznaném, platí po smrti krásná slova, jimiž se k němu na vrcholu své slávy přihlásil Svatopluk Čech: "A přece v žití celém z pěvců rodné strany - hyl's duch mi zvláště milý, drahý, zhožňovaný." Platnost tohoto vyznání se stupňuje ještě v Máchově roce juhilejním, kdy se dovršuje zároveň století od vydání jeho největšího básnického díla i od jeho skonu.

Karel Hynek Mácha, narozený dne 16. li~topadu 1810 ze skromné, česky uvědomělé řemeslnické rodiny v Praze na Ujezdě pod Petřínem, jest jedním z prvních Pražanů našeho básnictví. Končiny, kde proběhlo jeho nevalně utěšené dětství a jinošství, zahaleny byly náladou starohylé yonurosti a společenské chudohy, ať to bylo malostranské zákoutí mezi Ujezdskou hranou a chrámem u Karmelitánů, ať to hyla Petrská čtvrť novoměstská, svažující se k Vltavě, ať to hylo zpustlé tehdy Karlovo náměstí: vody šuměly, mlýny klepaly, strašidelné zkazky zaléhaly do časných let chlapce nadaného a vnímavého. Žilo se tehdy vůhec v těžkých poměrech, a rodině Máchově se nedařilo. valně.

Ale student zněmčeného piaristického gymnasia novoměstského, který

r. 1830 přestoupil na filosofii, se cítil spíše členem akademického dorostu, než příslušníkem proletářské třídy; záhy se pocítil i básníkem a zanedlouho českým vlastencem. Od časných let miloval staré kroniky a ohraz národní minulosti v nich; měl živý smysl pro starohylost jazyka a náladu dávno-o věkosti; v tom duchu dumával nejen u sv. Víta a pod Vyšehradem, ale i u zřícenin dávných hradů v blízkém i vzdáleném okolí pražském, kam podnikával i v noci pěší výpravy; stejně přitahovaly neúnavného turistu hluboké hvozdy, osamělá jezera a rybníky, ale i hřbitovy, popraviště, roz~ padávající se kaple. Na filosofii v 1. 1830--1832 se zahlouhal do myslitelských soustav, jež IIJ.U nahrazovaly náhoženství s holestí ztracené, a vrozená hlouhavost došla tu filosofické kázně, ale i v právech, jež studoval v letech 1832-1836, vynikl jako duch hystrého úsudku, pronikavé logiky a vzácné psychologie. Kdekoliv se shromažďovala akademická mládež, v posluchár-

[na začátek stránky]